Po roce jsme se zase sešli na letišti Aeroklubu Hodkovice nad Mohelkou. Velkým otazníkem pro pořadatele byla účast mladých z LMK Varnsdorf, je klub schopen postarat se o mládež po odchodu Josefa Bartíka? Ale Varnsdorf funguje, tak mladí přijeli a zaplnili věkovou kategorii starších žáků. Vlastně se nic nezměnilo, v sobotu po šesté hodině zazvonil telefon: „Ahoj, Standa, bude zítra liga? Ano. OK, tak jdu obvolat děcka. Ahoj zítra.“.
První kolo bylo jako vždy rozehřívací, protahovací a seřizovací, určené k přesunu medvědů ze zimního spánku do soutěžní sezony. Že vytáhnu starý kozáky z teplé postele, jsem už dávno vzdal. Za výkony jsme šli klečet do kouta na hrách. Do druhého kola jsme se probudili ještě před příjezdem na letiště a to na silnici, kde zmrzly návěje navátého a poloroztátého sněhu a tak jsme za mohutných ran a klení řidičů omlátili spodky aut o ledovou krustu mezi vyjetýma kolejemi asi po traktorech. Opět jsme létali na ploše letiště, výkony šly oproti prvnímu kolu nahoru. Standa Rudinský dal konkurentům na vědomí, že pohár chce po roce mít zase doma a to nejenom za házedla. Třetí kolo se létalo hned po odlétání druhého. Standu dokázal ve vystřelovadlech pouze zastavit Pavel Nečásek. Ten také všechny ohromil ve stínových vystřelovadlech, když jeho nový model dvojplošníku všechny předčil. Petr Hnetynka se už dostatečně seznámil se sundávací tyčí, takže několik přistání na strom ho nijak nerozhodilo.
Čtvrté kolo už nebylo pohodové jako předchozí kola. Jihovýchodní vítr je nejméně vhodný a ještě se připojila silná turbulence. Nalétané časy tomu odpovídaly, a tak se ve všech kategoriích nalétaly pouze 2/3 normálního výsledku. Jenom ti, kteří vydrželi do posledních minut konání soutěže, se dočkali zániku turbulence. Pro změnu však jejich modely létaly do blízkého lesa. První tam byl Luboš Velc, na stejné větvi ho následoval Petr Hnetynka, tak to sundali najednou a Alca Petra Budaie úspěšně nízkým letem prokličkovala mezi stromy a přistála v borůvčí. Během tohoto kola proběhla kontrola rozměrů vystřelovací gumy. Všichni ji měli v pořádku, nikdo nezkusil chytračit a požadovat kalibrované měřidlo (a měli jsme ho připravené). Po soutěži jsme se dozvěděli, že byli rádi, protože na jiné soutěži prý létají s delší gumou a pořadatel nic nedělá. Josef Novák důsledně likvidoval výškovky svých strojů, na další kolo upravil ocasní plochy do T uspořádání.
Páté kolo bylo zajímavé tím, že směr větru byl stejný, jenom turbulence nebyla. Opět se létali pěkné výsledky. Jenom Jan Štohanzl se rozhodl vrátit k základním poučkám o létání s házedly, a tak své neposlušné házedlo dokopal do depa a po soutěži ho pro výstrahu ostatním strojům přímo na letišti spálil. Co nelétá, to nikdy létat nebude, proč si ničit nervy. Josef Novák měl pro změnu problém s lepením výškovek na tupo bez zesílení, a tak následovali úpravy do dalšího kola.
Závěrečné šesté kolo bylo netradičně v sobotu. Počasí dostalo ultimátum, buď bude pěkně a budeme létat, nebo bude ošklivo a vyhlásíme pouze výsledky. A pomohlo to. Počasí pěkné, sice byla dost velká pocitová zima, ale zkušení borci a chytrá házedla našich juniorů našli termiku. Junioři z YMCA Liberec dokonce konečně zlámali křídla házedel projektované pro desetileté děti. Snad je to náznak narůstajících výkonů. V házedlech nebylo o co bojovat, Standa Rudinský měl pohár v kapse, Jan Rokoský neudělal chybu a účinná výstraha Honzy Štohanzla přišla příliš pozdě. Ovšem obě kategorie vystřelovadel byly otevřené. V soutěžních nakonec Standa nedokázal využít pracovního vytížení Pavla Nečáska a druhé první místo mu uniklo pouze o 10s. Další boj byl o 3. a 4. místo mezi Zdeňkem Hradiským a Josefem Novákem, který odlétal svůj třetí závod, když ho přestalo bavit podupávat na letišti při čekání na děti a postavil si také vystřelovadla. Nakonec mu scházelo pouhých 17s na třetí místo. Ve stínových modelech si už Zdeněk Hradiský pouze pevně kontroloval svou výhru. Jeho model létá stylem hodně vysoko vystřelit a co nejdéle letět nebo padat dolů.
Konečné výsledky jsme spočítali v kanceláři řídícího provozu letiště a soutěž vyhlásili před budovou aeroklubu. Nesmím zapomenout poděkovat všem časoměřičům, zejména Břéťovi Prokešovi a Jakubovi Nečáskovi, a Aeroklubu Hodkovice nad Mohelkou za možnost létal na letišti. Co na závěr? Na příští rok vychází již 40. ročník Severní ligy házedel, tak ať se nás hodně sejde. Ať nejstaršímu Janu Rokoskému a všem slouží zdraví, a ať nejmladšímu Matyáši Novákovi vydrží nadšení i při prohrách.
Na závěr ještě konečné výsledky: